Aby se ti Česi pořádně najedli

Po okupaci přijel do Prahy speciální vlak Bayern s polními kuchyněmi dobročinné organizace Nationalsozialistische Volkswohlfahrt. Nabízela "zdarma" porce polévky. Zájem obyvatelů byl filmován jako důkaz pro zahraničí, že české země dříve trpěli hlady a teď přichází lepší čas.
Co se nefilmovalo, byl vpád wehrmachtu do cukráren a kaváren, kde konzumovali ve velkém čokoládu, šlehačku, pravou zrnkovou kávu a další. Vykupovali vše možné, protože byl vnucený kurz 1 marka = 10 korun.

Omezování dovozu potravin do protektorátu se brzy projevilo na pultech obchodů. Mizela rozmanitost zboží, klesala jeho kvalita i množství. Nedostatkovost na trhu byla stále zřetelnější a převis poptávky hnal ceny nahoru. Ceny panující na černém trhu byly vyšší než úřední a často se na něm nepožadovaly peníze, ale jiné zboží. Pro nízkopříjmové kategorie obyvatelstva se rychle snižovala dostupnost potravin a začínala na ně doléhat bída.

Po vypuknutí války protektorátní vláda v obavách ze zhroucení trhu přistoupila k regulaci spotřeby základních potravin. Bylo stanovené množství masa, tuků, chleba, mléka, cukru a některých dalších potravin možné zakoupit jen po odevzdání příslušných přídělových lístků.

Zemědělci, pokládaní za samozásobitele, lístky na potraviny buď nedostávali, nebo jim z nich byly odebrány ústřižky na ty potraviny, které sami produkovali, např. maso či sádlo. Židé byli diskriminováni celkově nižšími příděly, naproti tomu vyšší příděly dostávali příslušníci ozbrojených složek.

Přídělový systém se rozšiřoval i do dalších oblastí, např. koncem roku 1939 přišly "šatenky", lístky na textilní zboží a obuv, a koncem srpna 1941 "tabačenky", které znamenaly příděl 30, později 40 cigaret. Většina přídělů ale vykazovala klesající tendenci, tak tomu bylo například u cukru, jehož příděl se v březnu 1940 snížil o čtvrtinu.

Měnila se kvalita potravin, např. "dočasným" snížením tučnosti mléka či povinným přimísením bramborové mouky do žitné a pšeničné při výrobě chleba. Zakazovala se výroba produktů s obsahem deficitních tuků, např. plnotučných sýrů či zmrzliny z plnotučného mléka. Počátkem roku 1940 pak byl zakázán prodej kakaa a čokolády, z obchodů zmizelo tzv. koloniální zboží, ba i lihoviny.

Hospodářský rok 1940-1941 byl pro zemědělství katastrofální, což se odrazilo ve výkyvech přídělu masa, tuků či chleba a v nepravidelnosti zásobování. Pomalu začínalo chybět i zboží na lístky. Čas od času vznikaly nákupní paniky, fronty se tvořily i před obchody s bramborami. Běžné byly výpravy "baťůžkářů"na venkov za proviantem, byť byly spojeny s nemalým rizikem - za pašování potravin do měst hrozil až trest smrti.

Ceny na černém trhu rostly, např. kilogram sádla, jehož úřední cena byla 19 korun, se prodával až za 200 korun. Na něco takového ale většina lidí neměla peníze. Kdo neměl příbuzné na venkově, hladověl.

zdroj: Lidové noviny, datum vydání: 20. 5. 2017